Pája Vodrážka - Florida, Indonézie, Thajsko, Malajsie, Singapur, Barma, Filipíny. . . . . .

26.12. konecne vyrazime do pristavu, abychom mohli objevovat krasy ostrova Negros.V pristavu se prokazeme jako studenti-Pavel svym falesnym ISICem a Sona ridicakem :-) Pani je chvilku divny,ze na studentskem prukazu jsou vyobrazena auta a motorky,ale po mem presvedceni vystavi palubenky.
Uz pri vjezdu do pristavu vidime z vody koukat velici vez potopene nakladni lodi. Tajfun tu napachal spoustu skod, o kterych se budeme postupne presvedcovat.
27.12. rano pujcujeme motorku s terennima pneumatikama a jedeme smer Twin lakes. Vsichni to horlive chvali, tak se uz nemuzem dockat. Cestou vidime poskozene vesnice, smetene chatrce a vojaky s dobrovolniky. Cesta k jezerum je dost do kopce, jedeme maximakne na dvojku, pak uz jen na jednicku. Sona za mnou skace, i tak ma problem se udrzet, obcas nadava nebo krici. Pomaleji jet nemuzu, i tak obcas trochu zapadnem. Nakonec je v ceste ale sesuv pudy, pres ktery to uz nedavame. K jezerum to jde dojit i pesky, ale po kolena zaflakany od bahna, po kotniky v mazlavem cemsi se rozhodujem to obratit. Takze cil twin lakes po dvou hodinach vzdavame.
Dalsi cil je pry "nejvetsi" filipinsky vodopad casaroro falls. Cesta se chvilema zhorsuje, pak je zase ok, potom vidime obrovsky shluk lidi pred nami. Na ceste chybi most pres reku. Nekdo v rece meje auto, nekdo motorku, nekdo pradlo, jini se ji snazi prebrodit. Brodime taktez, musim se pochvalit, ukazal jsem jim jak se to dela:-).
Nasleduje dobrodruzny sestup k vodopadum pres uzaveru. Po hodine cesty se ukazuje duvod uzavery- voda odnesla vse co mohla, takze skacem recistem po kamenech smerem k vodopadu. Vyrizeni, unaveni, ale vodopad stoji za to!