ati-atihan, trajekt a 132 ostrovu

Jeste se vratim k jednomu vybornemu zazitku z Kalibo city. Zazili jsme tam pripravy na ati-aihan festival a nahodou se dostli do dvora, kde se secvicovali jedni z ucinkujicich muzikantu. Drum@sounds nazev napovida, ze se jednalo hlavne o bubny. Takovyhle muzikalni kolotoc pripominajici Czech Tec nazivo jsme necekali! Okolo 40-45 hudebniku (cislo se plynule menilo) hralo co mohlo. Muzikanti do toho rezali tak, ze se potili,nastroje si predavali behem hrani, aby si alespon na chvili odpocinuli, nez sli stridat dalsiho. Takze po super zazitku pryc smer sever.

Cesta roro busem do Manily samozrejme nabyla tak ruzova jak nam malovali. Nazval bych to spise cernobilou az sedocernou cestou. V autobuse mrazirna jako blazen, vystupovani, a nalodovani se na trajekt bylo samo o sobe uz dost zazitkove, lide v radach jak skot co jde na porazku, zpozdeni asi 3 hodiny a cas straveny na trajektu to bylo taky neco. Jeste jsem nezazil, aby se lod klepala tak jako kdyz jede zebrinak po schodech. Sem se domnival, ze to u lode ani jede...a slo to. Lidi sedeli, prezivali a blili kde se dalo. Druha lod po vstupu na palubu vypadala jako by ji prave vcera vytahli odkudsi z morskych hlubin. Nez se to zaplnilo lidmi, tak jsem mel pocit, ze jsem ve filmu o bermudskem trojuhelniku. Ale prezili jsme to a na strach neumreli.
 Hned rano pri prijezdu do hlavniho mesta Filipin - Manily je jasno, mazeme dal. Travit cas v tomhle meste nebudem. Pokracujeme dalsim busem smer  sever a dorazime na souostrovi narodniho parku nazyvaneho Hundered Islands. Pry presne 132 ostrovu. To by me zajimalo, esi pocitaji i ty male sutry co cuci z vody. Tady zacina romantika jako ......(jako krava?)....uz vim, jako blazen. Pronajimame si lodnika s lodickou, platime vstupni poplatek do parku, nakupujeme potraviny a vyrazime. Vyrazime na ostruvky male, mensi nebo jen uplne male skalky. Plujeme mezi nima, nekde je jeskyne, tak jdem do ni,  jinde vyhlidka, nebo mala plaz. Na nejvetsim z nich travime noc. Je tu mala plazicka, tri hlidaci, nasi dva lodnici a my dva. Lodnici nam bleskurychle stavi stan, rozdelavaji ohen a nez si nafotime zapad slunce, tak na nas ceka pripravena grilovana ryba. Lodnici pro nas maji prijet az druhy den v poledne. Do te doby uzivame veget, more, slunko, vyhled na okolni ostrovy. Odpoledne jeste snorchlujeme na koralovych utesech a pozorujem rybky, chobotnice, morskeho hada a dalsi morskou havet. A vecer uz zase sedime v dalsim autobuse smer San Fernardo a jen tise vzpominame na neco co asi uz jinde nezazijeme.