Mesto hrichu

Autobusem dojizdime do Manily v 3.00 rano, vsichni z autobusu odchazeji (fakt bechapu kam v tuhle dobu asi jdou) a nas pruvodci nam sdeluje, ze tam muzeme klidne jeste spat. Tak se v busu pohodlne rozvalujem a spime az do sedmi. Rano odjizdime do mesta New Angeles, odkud uz mame dalsi den let do Hong Kongu. Mesto Angeles by nestalo ani za zminku, kdyby tam nebyla asi pul kilometru dlouha ulice v ktere jsou jen "bary". Do jednoho takoveho stredne velikeho jdeme na pivo. Usporadani sedadel podobne jako v divadle. Je tam i podium a na podiu se do rytmu muziky decentne nakrucuje okolo 55 spore odenych divek. Nektere jsou o par metru vys na druhem podiu, odkud sjizdeji dolu po tycich jako zdatne hasicky. Dalsich asi 30 dev je radoby nenapadne roztrouseno v publiku kde se snazi si ulovit sveho kocourka (kocourek je v 90% pripadu seschly nemec duchodoveho veku). Shlidneme dve tanecni show a mizime spat. Rano letime pryc. V Hong Kongu se pokousime o shoping, ale moc nam to nejde. Po prirodnich krasach, jeskynich, plazich, rekach, vodopadech a nevim cem jeste je obrovske pulzujici mesto temer sokem. V 23.00 odletame smer zapad, smer Praha a koncime tak nase mesicni cestovani. 

Sagada, visici rakve

Dalsi den vyrazime smer Sagada. V jepney potkavame svycarskou dvojci, ktera ma podobny plan trasy, tak je berem ssebou, vic lidi, vic zabavy. Cesta zacina uzasnyma vyhlidkama na ryzove terasy, pokracuje k jeskynim, z kterych vytekaji reky. Pozdeji brodime a stoupame po strme ceste do skal. Az uvidime prvni rakve. Ano rakve. Zde se pohrbiva tak, ze mrtveho daji do rakve a tu zasoupnou do nejake jeskyne. Pozdeji vidime dalsi a dalsi jeskynni otvory, uz jsou plne obsazeny, takze rakve jsou na sobe v nestabilnich sloupech. Obcas se stane, ze to cele zuchne, pak se sbiraji zbytky a pridavaji k jinym "spicim". Protoze uz neni dalsi kam davat, tak maji ruzne zlepsovaky jako napr. zavrtani tyci do skaly z boku. Takze pak vidite z boku na skale rakve, v idealnim pripade z nich po skale dolu tecou zbytky biologicke hmoty. Cestou k dalsi zaplnene jeskyni brodime reku vse co dale vidime uz pripomina ciste hrbitovni zalezitosti.

Ryzove terasy

Do horskeho mesta Bontoc prijizdime v 8 vecer a hned v 8.20 uz mame domluveneho osobniho pruvodce na pristi dva dny. Bere si 500Kc na den, takze vcelku lidovka. Pozdeji se ukazuje, ze mame fakt stesti, protoze je to nejvyhlasenejsi pruvodce v okoli, dokonce je i v kniznich pruvodcich. Je s nim fakt psina. Psina takova, ze nabizi varena vejce s embriem, sneky nebo psa. Oba dny v horach davame trek s nasim Kinadem. Na vyloze restaurace je velkym napisem filipinsky: cerstvy pes. Jo snad bych si i dal, kdyby netlacil cas, takze chroupame banany za pochodu.  Prvni den jedeme Jepnyem do hor. Na konecne vysedame a zatimco mistni vyrazeji na policka makat, tak my se jdeme "prochazet". Deti sem berou uz jako ctyrlete aby se tu naucili zit, pohybovat a vedeli co a jak. Takze mistni jdou po zdi siroke 20cm s pytlem na hlave a motykou v ruce a jeste se; nechapu jak; dovedou vyhnout protijdoucimu bez zastaveni. Zrovna tak i nas pruvodce. My nejdrive v lehkem soku, pozdeji v plnem soustredeni, casto zpomalujeme nebo zastavujeme. Soustredeni ale asi neni uplne, protoze Sona si dava z jedne zdi sesup smerem k ryzovemu poli o patro niz. Nastesti az na par skrabancu a vsudypritomne bahno je vse ok. (Mozna si to chtela jen vyzkouset, protoze si v podstate vybrala jedno z nejprihodnejsich mist :-) , vetsinou je vyska mezi jednotlivymi patry okolo 3-4 metru a tady byla zrovna o dost min.Nastesti.) Nas gouide v klidu dodava, ze takhle sikovne uz dlouho nikdo nepadal a o 15 minut pozdeji ukazuje v bahne ryzoveho pole obtisk svycarske turistky. Pozdeji dochazime k nejakym prkenym budovam, ukazuje se ze je to skola, pokecame s reditelkou a ta nas bere do jedne tridy, kde je zrovna hodina anglictiny. No moc s nima pokec nebyl, ale aspon jsme vysvetlili ucitelum rozdil mezi Czech Republic a Czechoslovakia. Odtud dal opet ryzovyma terasama do nejake vesnice. Kde nic, tu nic, vsude jenom ryze a uprostred toho vesnice. Domky ze dreva a plechu vpravde zadny luxus. Ale maji tu i betonove chodnicky, docela to ujde. Ujde az na hroby, ktere jsou soucasti chodniku. Do nekterych domu se ani jinak nez pres hrob neda jit. Je to docela nezvyk. Odtud je to asi 3hodiny do dalsi vesnice, kde maji horke prameny. Kdyz pruvodce rikal, at si koupime vajicka ze si je tam budem moci uvarit, tak jsme mysleli ze je to dalsi z jeho vtipu. Skoda ze jsme ty vejce nemeli, voda ktera vyvera bezprostredne mezi domy je opravdu vrouci. Cela vesnice tak muze varit bez ohne. Ma to ale i nevyhody, nekolikrat za rok se pramen stehuje a tak se stane ze v baraku v noci vystrikne horka voda. Proto staveji dvoupatrove chatrce a spi se v hornim patre. V nekterych mistech pramenist jsou dokonce videt zbytky domu, ktery zde udajne jeste pred rokem stal. Dalsi specialita tu je pohrbivani, tady se mrtvy predava nekolik dnu od domu k domu a pak je davaji v sede do hrobek umistenych ruzne po cele vesnici. Vonava zalezitost! Den nasim noham dal slusne zabrat a to nas ceka jeste dalsi trekovy den smer Sagada. Pokracovani co nejdriv:-)

Obecne, San Fernando, presun na terasy

Od vstupu na Filipiny jsem oslovovana "mam". Copak jsem nejaka matka? Pro pristi mesic nejspis ano...posleze zjistujeme, ze ve skutecnosti je tento vyraz zkratkou pro "madam". I spoustu muzu je tu tak oslovovano :-) Vetsinou maji dlouhe vlasy sepnute skripcem, upnute tilko, nehorazne spulej pusu a pri chuzi vrtej prdylkou. Taky radi hlasite a durazne rikaji "Oh my god!". Vetsina muzu, tech majetnejsich, si tu libuje v noseni dlouhych nehtu na palcich. To je neco na me...v hlave mi vzdycky probehne predstava, jak mu je strihami nuzkami na zivy plot a davam mu pohlavek. To jim nevadi, ze vypadaji jak strihoruky Edvard?
Dalsi zajimavou lahudkou je jejich zamestnani. Jejich 3 nejrozsirenejsi joby jsou prodavac, ridic a policajt. Policajt je tu spis brouk pytlik - vytira, otvira dvere a zdravi. Pak jsou tu taky dalsi zajimave pracovni pozice jako balic nakupu, podavac igelitovych pytliku, zadelavac pytliku, ukazovac nebo semaforista.
Posledni 4 dny jsme stravili v surfovacim resortu v Petrove haciende. Skvely misto s vyhledem na more. Vsude dlouhovlasi nebo dredati borci se surfama, predhanejici se, kdo nasadi lepsi image. Po x dnech taky konecne potkavame bily. Taky potkavame dost svabu. Pavel konstatuje, ze kazdej svab tu ma svuj pokoj :-) ten nas peticentimetrovej svab je zrovna ve sprse. Holt jim tu vdava i cedule s napisem "Neodhazujte nedopalky cigaret na zem, muzete tak zpusobit svabum rakovinu". Horsi jsou ale komari a mravenci.
Nechavame se zlakat mistni atmosferou a vyrazime se surfem za vlnama. Kazdej jednoho instruktora, kterej nam vzdycky vycihne tu nejlepsi vlnu a posle nas po ni. Pak se uz "jen" postavit a uzit si paradni jizdu. Stoupam si napodruhe, juchuuuu. Pavel je taky nadsen a po hodine s instruktorem zkousi serfit sam, odvaznej! Bez instruktora je tezky chytit vlnu, ale obcas se zadari, parada. Dalsi den brouzdame mestem a po pamatkach. Vecer uzivame velkych vln v mori. Vcerejsek travime opet s prknem a vlnami a jen tezko se loucime s tak prijemnym resortem.
Dnes jsme na ceste do ryzovych teras, ktere jsou pamatkou Unesco. Cestou nastupuje a vystupuje asi 6 kontroloru pruvodciho. Uzivame si nadherneho vyhledu v horach, kde pestuji prevaznou vetsinu plodin. Vyhled je uzasny - vsude kvetiny, terasy s plodinami (rozdil mezi jednotlivymi patry je cca 2-3 metry) a kaly tu rostou jako u nas plevel. Bohuzel dani za tento krasny vyhled je temer 6 hodin cesty, kdy ujedeme pouze 132 km! Pekny....hlavne, ze jsme ve zdravi dojeli.

For your safety pray contiunously

Tenhle clanek bude kratky. Ilustrativni fota by mela mluvit lepe nez text. Pro pobaveni davam do nazvu clanku text, ktery stal na dopravni znacce u silnice. Neco jako ze by jste se meli pripoutat nebo nepredjizdet v nebezpecnych mistech se tu clovek nedozvi, ale "For your safety pray contiunously" me poslalo k zemi. Fakt je ten, ze jsme tu jiz ctvrty tyden a co se pravidel na silnici tyce, tak oproti jinym zemim tu neplati ani pravidlo vetsiho auta, ani nazdobenejsiho, ani rychlejsiho, ani sirci silnice, ale zkratka prednost tu nema nikdo. Je to primo neuveritelne. Blinkry tu nepouziva taky nikdo. Svetla v noci kazde druhe auto. Jo jo, jiny kraj, jiny mrav :)

 

 

 

ati-atihan, trajekt a 132 ostrovu

Jeste se vratim k jednomu vybornemu zazitku z Kalibo city. Zazili jsme tam pripravy na ati-aihan festival a nahodou se dostli do dvora, kde se secvicovali jedni z ucinkujicich muzikantu. Drum@sounds nazev napovida, ze se jednalo hlavne o bubny. Takovyhle muzikalni kolotoc pripominajici Czech Tec nazivo jsme necekali! Okolo 40-45 hudebniku (cislo se plynule menilo) hralo co mohlo. Muzikanti do toho rezali tak, ze se potili,nastroje si predavali behem hrani, aby si alespon na chvili odpocinuli, nez sli stridat dalsiho. Takze po super zazitku pryc smer sever.

Cesta roro busem do Manily samozrejme nabyla tak ruzova jak nam malovali. Nazval bych to spise cernobilou az sedocernou cestou. V autobuse mrazirna jako blazen, vystupovani, a nalodovani se na trajekt bylo samo o sobe uz dost zazitkove, lide v radach jak skot co jde na porazku, zpozdeni asi 3 hodiny a cas straveny na trajektu to bylo taky neco. Jeste jsem nezazil, aby se lod klepala tak jako kdyz jede zebrinak po schodech. Sem se domnival, ze to u lode ani jede...a slo to. Lidi sedeli, prezivali a blili kde se dalo. Druha lod po vstupu na palubu vypadala jako by ji prave vcera vytahli odkudsi z morskych hlubin. Nez se to zaplnilo lidmi, tak jsem mel pocit, ze jsem ve filmu o bermudskem trojuhelniku. Ale prezili jsme to a na strach neumreli.
 Hned rano pri prijezdu do hlavniho mesta Filipin - Manily je jasno, mazeme dal. Travit cas v tomhle meste nebudem. Pokracujeme dalsim busem smer  sever a dorazime na souostrovi narodniho parku nazyvaneho Hundered Islands. Pry presne 132 ostrovu. To by me zajimalo, esi pocitaji i ty male sutry co cuci z vody. Tady zacina romantika jako ......(jako krava?)....uz vim, jako blazen. Pronajimame si lodnika s lodickou, platime vstupni poplatek do parku, nakupujeme potraviny a vyrazime. Vyrazime na ostruvky male, mensi nebo jen uplne male skalky. Plujeme mezi nima, nekde je jeskyne, tak jdem do ni,  jinde vyhlidka, nebo mala plaz. Na nejvetsim z nich travime noc. Je tu mala plazicka, tri hlidaci, nasi dva lodnici a my dva. Lodnici nam bleskurychle stavi stan, rozdelavaji ohen a nez si nafotime zapad slunce, tak na nas ceka pripravena grilovana ryba. Lodnici pro nas maji prijet az druhy den v poledne. Do te doby uzivame veget, more, slunko, vyhled na okolni ostrovy. Odpoledne jeste snorchlujeme na koralovych utesech a pozorujem rybky, chobotnice, morskeho hada a dalsi morskou havet. A vecer uz zase sedime v dalsim autobuse smer San Fernardo a jen tise vzpominame na neco co asi uz jinde nezazijeme.

Bacolod, Iloilo, Kalibo

Tak po delsi odmlce jsme zase oba ok. Na par dni jsem byl mimo provoz a krmil se antibiotikama. Neni nad to uzivat si poradnou chripku v tropech. Jediny co me na tom aspon trochu bavilo je smrkani. Poradne z plna hrdla se vysmrkat pred cinanem (pokud je nejaky po ruce) je pro ne dost slusna nechutnost a me strasne bavi vytahnout kapesnik a ukazovat jim jak to delame v Evrope:-)  :-) 
Rano 3.1. bereme bus smer Kalibo, ridic vyhazuje typka sediciho na predni sedacce (tam je nejvic mista) a usazuje tam nas. No jo, bila tvar ma prednost:-) Tak si uzivame protekcni dvojsedacku kam se i skoro vejdeme. Vyhled nema chybu, s ridicem je sranda a dokonce nas upozornuje, co vse nemame zapomenout fotit. Nezapominame. Fotim kohouty co nakladame do autobusu, prasata, co jdou radne svazana do zavazadloveho prostoru a hondu 125ccm s postrannim vozikem, na kterem jede sama ruka a sama noha. Obcas vykukuje i nejaka hlava, hadam ze tam tech hlav bylo tak 15, jelikoz 10 jeste neni nic tak neobvykleho na mistni podminky.

Kolem poledniho dorazime do mangrovnikoveho eko centra velikosti 200 hektaru. Tady zazivame to z tech mensich cestovatelskych prekvapeni. K videni tu je prekvapive jen 200ha mangrovniku a pani co anglicky umi vysvetlit, ze nejdriv bylo hektaru jen 50 a pak zbytek. Umi to vysvetlit docela pekne, tak nam to pro jistotu opakuje 5x. Pak se vydavame na "turu", ze ktere se vracime asi po hodine (a to jsme se fakt zdrzovali co to slo). Takze suma sumarum pekna prochazka, ale mazeme pryc.

Vzhledem k te casove ztrate diky moji tropicke chripce chceme skocit na lod do Manily. Odjela dnes rano, dalsi jede za tri dny. Ach jo. Nakonec nachazime zpusob dopravy "ro ro bus" nejaky busy od spolecnosti ceres, co se naloduji, vyloduji a postupne dojedou az do Manily. Esi jsou opravdu tak pekne, luxusni, prostorne, ciste a rychle se uvidi zitra rano, kdy na jeden z nich mame zapykane tikety...