Krasny Novy rok!

Po delsi odmlce,zapricenene snahou uprchrnout z velkych mest a tim padem odriznuti od Wifi,se opet ozyvame v novem roce,ktery odstartuje spoustu dulezitych okamziku.
28.12. se jen neradi loucime s vymakanym hotelem Harold (mozna i proto,ze tu neni zadny deutsche sprechen,kteri strasi Pavla vic,nez bubaci male deti:-) Na naseho vypujceneho skutra naskladame nase 2osoby, 2 krosny a 2 batohy,takze se da s prehledem rict,ze jsme naladeni na mistni prepravni zvyklosti.Busem "Ceres" (nesouci opravnene svuj nazev,pac vystihuje jizdu) se kodrcame na dalsi planovane misto a sledujeme cinnost mistnich z okynka busu-zatimco pani peclive vybira synkovi vsi,predjizdime tricykl,ze ktereho visi prase se svazanymi nohami nahoru. Chudak-uz to ma za sebou,pomyslim si,kdyz na me najednou prase mrkne.
Konecne prijizdime na vysnene misto-uzasne bungalovi,palmy,vsude bambus,prazdna plaz,v mori male ostruvky a skoro sami (az na par nemcu,cimz nabydeme podezreni,ze nase matrace bude obalena v igelitu).Nase domnenka byla spravna :-) presto tu stravime 2 uzasne dny a 30.12. vyrazime na sever,abychom se mohli preplavit na dalsi ostrov. Po nasem ubytovani ale Pavel zjistuje,ze jeho bolest na plicich a ucpane dutiny o sobe davaji cim dal vic znat a kupuje 3denni antibiotika,chudas :-(
31.12. opoustime ostrov cukrove trtiny a vyrazime do velkeho kosmopolitnoho mesta Iloilo.Vsude zavreno,draho a ani jedinej bilej...prochazime mestem,pripraveni aspon na malou Silvestrovskou kalbicku (Pavel s antibiotiky taky:-), ale vsude je mrtvo.K nasemu zklamani zjistujeme,ze dnes slavi filipinci Novy rok jen v rodinnem kruhu.Sakra! Kdo to mohl tusit?
Prochazime se mestem,az konecne potkavame 1.bile.Pavel se s nima da do reci a po otazce "Where are you from" odpovidaji "Czech republic"! Slava!Od setmeni az do 4h rano poslouchame ohnostroje. Tak takovouhle prehlidku barevnych svetel,tancicich po obloze, jsem teda jeste nezazila,bomba!
Budem radi za info z CR,jak jste slavili,jak se mate...doufame,ze skvele :-)

cestou necestou

26.12. konecne vyrazime do pristavu, abychom mohli objevovat krasy ostrova Negros.V pristavu se prokazeme jako studenti-Pavel svym falesnym ISICem a Sona ridicakem :-) Pani je chvilku divny,ze na studentskem prukazu jsou vyobrazena auta a motorky,ale po mem presvedceni vystavi palubenky.
Uz pri vjezdu do pristavu vidime z vody koukat velici vez potopene nakladni lodi. Tajfun tu napachal spoustu skod, o kterych se budeme postupne presvedcovat.
27.12. rano pujcujeme motorku s terennima pneumatikama a jedeme smer Twin lakes. Vsichni to horlive chvali, tak se uz nemuzem dockat. Cestou vidime poskozene vesnice, smetene chatrce a vojaky s dobrovolniky. Cesta k jezerum je dost do kopce, jedeme maximakne na dvojku, pak uz jen na jednicku. Sona za mnou skace, i tak ma problem se udrzet, obcas nadava nebo krici. Pomaleji jet nemuzu, i tak obcas trochu zapadnem. Nakonec je v ceste ale sesuv pudy, pres ktery to uz nedavame. K jezerum to jde dojit i pesky, ale po kolena zaflakany od bahna, po kotniky v mazlavem cemsi se rozhodujem to obratit. Takze cil twin lakes po dvou hodinach vzdavame.
Dalsi cil je pry "nejvetsi" filipinsky vodopad casaroro falls. Cesta se chvilema zhorsuje, pak je zase ok, potom vidime obrovsky shluk lidi pred nami. Na ceste chybi most pres reku. Nekdo v rece meje auto, nekdo motorku, nekdo pradlo, jini se ji snazi prebrodit. Brodime taktez, musim se pochvalit, ukazal jsem jim jak se to dela:-).
Nasleduje dobrodruzny sestup k vodopadum pres uzaveru. Po hodine cesty se ukazuje duvod uzavery- voda odnesla vse co mohla, takze skacem recistem po kamenech smerem k vodopadu. Vyrizeni, unaveni, ale vodopad stoji za to!
Cestou nazpet uz jsme dost ko, ale nahodou narazime na kohouti zapasy. Maji ring jako na box, jsou tam ochozy, rozhodci, poradatele, zkratka parada ve velkem. Kdyz prijdem, na chvili ochuzujem kohouty o pozornost, cici na nas jak na mimozemstany. Jsme tam jedini bily a zenskych tam bylo max 5. Hrozny kral, vsichni se prekrikuji pri sazeni...staci nam videt tri kohouty nohama nahoru a zase se zvedame a jdeme pryc z toho kohoutiho cirkusu. To byl zase narocny den.

26.12. konecne vyrazime do pristavu, abychom mohli objevovat krasy ostrova Negros.V pristavu se prokazeme jako studenti-Pavel svym falesnym ISICem a Sona ridicakem :-) Pani je chvilku divny,ze na studentskem prukazu jsou vyobrazena auta a motorky,ale po mem presvedceni vystavi palubenky.
Uz pri vjezdu do pristavu vidime z vody koukat velici vez potopene nakladni lodi. Tajfun tu napachal spoustu skod, o kterych se budeme postupne presvedcovat.
27.12. rano pujcujeme motorku s terennima pneumatikama a jedeme smer Twin lakes. Vsichni to horlive chvali, tak se uz nemuzem dockat. Cestou vidime poskozene vesnice, smetene chatrce a vojaky s dobrovolniky. Cesta k jezerum je dost do kopce, jedeme maximakne na dvojku, pak uz jen na jednicku. Sona za mnou skace, i tak ma problem se udrzet, obcas nadava nebo krici. Pomaleji jet nemuzu, i tak obcas trochu zapadnem. Nakonec je v ceste ale sesuv pudy, pres ktery to uz nedavame. K jezerum to jde dojit i pesky, ale po kolena zaflakany od bahna, po kotniky v mazlavem cemsi se rozhodujem to obratit. Takze cil twin lakes po dvou hodinach vzdavame.
Dalsi cil je pry "nejvetsi" filipinsky vodopad casaroro falls. Cesta se chvilema zhorsuje, pak je zase ok, potom vidime obrovsky shluk lidi pred nami. Na ceste chybi most pres reku. Nekdo v rece meje auto, nekdo motorku, nekdo pradlo, jini se ji snazi prebrodit. Brodime taktez, musim se pochvalit, ukazal jsem jim jak se to dela:-).
Nasleduje dobrodruzny sestup k vodopadum pres uzaveru. Po hodine cesty se ukazuje duvod uzavery- voda odnesla vse co mohla, takze skacem recistem po kamenech smerem k vodopadu. Vyrizeni, unaveni, ale vodopad stoji za to!

Vanoce

Dalsi den poznavani travime na Boholu, jedeme na vyhlidkovou vez u pobrezi, z kter se nakonec vyklubal majak z roku 1729 ve stadiu dpolorozkladu. Tak se potom prepravujeme na nasem skutru co se uz pekne rozpada na Mag-Aso falls. Ve vodopadech su uzivamkupacku a cvachtacku, nema to chybu. Potom jeste prohlizime centrum mesta Tagbilaran, ale tam eeeneni nic extra. Vsudee zebraci co natahuji ruku. Tak jdeme alespon do fast foodu Jolly Bee, kde to zdrave asi neni, ale konecne si poradne narveme pupky.
24.prosince travime vyletem na dalsi ostrov Balicasan, kde davame dva ponory. Vlasne ja jen jeden, Sonajs dva. Dali jsme to do 18 metru a byla to fakt parada. Skoda jen ze jsem to nedal na dutiny a druhy ponor hned vzdavam. Sona hned po vynoreni dostala pochvalu ze je  skvely talent a hned za tim jeste nabidku na joxb dive mastera. Se nekdo ma:).
25.prosince brzo rano bereme bagly a jedem do pristavu smer ostrov Negros. Vsechnoqby bylo fajn, ale vanoce tu slavi 25. , takze nase lod nejede. Pekna podpasovka. Takze bereme hotel primo v Tagbilaranu ktery uz nam asi nema co nabidnout a davame tady vynuceny flakaci den, pocasi pod mrakem, takze ani na tu plaz to neni. Ale panuje tu vamnocni nalada a Mery Christmas nam dnes popralo urcite vic nez 100 lidi.

 Co nas zaujalo je udrzba travniku. Strihaji ho tu nuzkama co jsou u nas na zivy plot (pripadne nejakyma mensima nebo nozem), takze posekat kousek travniku je prace pro dva filipince na cely den. (ten druhy ostrihany travnik zameta kostetem)

Zivy moncicak Mort z Madagaskaru

Tak tohle je to co jsme chteli videt na Boholu - cesky se to jmenuje Nartoun, jinak Tarsius. Neuveritelbe roztomily tvorecek s obrovskyma ocima. Hlavou otaci o 180 stupnu, velky je tak, ze se schova do dlane.

Bohol

Posledni atrakci v Cebu City byla horska draha na mrakodrapu a to sme si nemohli nechat ujit. Naok:-)o vypadala draha vcelku mirne, ale kdyz se vozik vyklopil tak,ze jsme vyseli celem primo proti chodniku dole pod mrakodrapem, tajil se nam dech. Naprosta bomba!Pak jsme si naposled uzili jizdu mistnim polorozpadlym jeepney (jeep v provedeni limuzina :-) a na ostrove Bohol nastoupili na dalsi mistni specialitku-tricykl (motorka vlecici s sebou plechove zastresene posezeni).
Ostrov Bohol je na nasi trase asi nejvyhledavanejsim turistickym mistem (prestoze na bilyho temer nenarazite).Nasli sme si ubytko u Nemce - takov vcelku uchazejici bungalovy. Pavel ze zacatku nadaval,ze si od nemciny neodpocne ani tady,ale nakonec povolil.V soku sme ale byli z matrace,ktera byla cela obalena igelitem,takze spani tvrde a sustive.Tak sme rano koumali proc je matrace zabalena a pri spojeni slov nemec a igelit na matraci nam vysla jedina souvislost, kterou by nejlepe popsal nas Ostresansky pritel Hrdla :-)
Dalsi den jsme pujcili skutra a konecne vyrazili na bilou, sluncem zalitou plaz, ktera nabizela koupani v teplem tyrkysovem mori...parada...dalsi zastavka byla u Cecha,ktery tu bydli uz 11 let a pronajima pokoje (tel.09393324141). Nabidl nam potapeni na mistnich ostuvcich,tak zvazujeme,jestli se nechame zlakat.Podle informaci na netu je to tu jedno z nejidealnejsich mist k potapeni...
Dnes jsme se vydali za nejlepsimi misty Boholu-a tim byl i zip line.Lano natazene nad udolim pekne vysoko, po kterm se svezete z vrcholu na druhou stranu. Pripadali jsme si jak supermani :-) Na motili farme jsem mela nejvetsi zazitek z pruvodce,kterej mel na noze 6 prstu! Takze zatimco se vsichni snazili vyfotit motyli, ja chodila za nim a `nenapadne" se snazila vyfotit jeho nohu :-) schovala jsem se za ceduli a kdyz byl 2metry ode me,tak "cvak" a vylitl blesk! Cimz ma nenapadnost pominula a pruvodce koukal,co delam...
Na fotce jsou Cokoladove hory-panoramaticky nejokouzlujici misto,kde se Pavlovi z jednoho kopce skutalela helma,takze to mel i s vyslapem.o nartounovi a hodovi jak hovado priste...

cokoladove hory

den 3. a 4. troubeni

Vcera jsme prohlizeli historicke casti mesta. vetsinou z 16.stoleti. V jedne pevnosti meli na zdech "krasne" vyjevy prave z te doby - objevovani spanely. Evropani se zbranema, v pozadi lode, v popredi duchovni s knihou a domorodci klecici na zemi, to vse v kontrastu se vztycovanim krize. Na dalsim vyjevu temer to same,ale misto klecicich muzu tak byla rovnou cela horici vesnice. Kdopak ji asi tak zapalil? Asi je tady museli rezat co proto, do dneska tu je pres 90% vericich katoliku.

Taky jsme se pokouseli nekde zakoupit nejakeho jineho pruvodce, ale opet marne. Treba Czech Republic by meli. Ale Philippines na Filipinach proste neshanejte.

Zvlastni kapitola tady na Cebu je troubeni. Kdokoliv kdo ridi musi taky troubit. Troubi protoze jde predjizdet, predjizdi, odbocuje zastavuje, protoze vidi lidi co by mohl nabrat nebo ze se mu zda ze by mel troubit. Jedna ruka musi byt neustale na klaksonu pripravena troubit. Jednu ruka radi, druha troubi.

Pondeli dopoledne bereme svych pet svestek a dva banany a vyrazime do pristavu na lod smer ostrov Bohol a Panglao,kde bude snad trocha klidu a odpocinku a i nejaka ta plaz. Takze zatim ahoj - troubime spousty pozdravu! :-)

Filipiny, Cebu City

Po vydarene prohlidce Hongkongu jsme lapali po poslednich silach na posledni 3.let. Ze bude cesta dobrodruznejsi, nez loni v Thajsku jsem cekala, ale tohle ne. Aby Pavel cestu zpestril, zapomnel v letadle naseho pruvodce s poznamkama a mapama. Takze kdyz jsme predtim tusili kudy kam, tak ted uz ne...Druha spatna zprava nas cekala po priletu na ostrov Cebu, kde radil tajfun {nastesti jen 1. stupne}. Neni to ale nikde znat a vzduch je v tomhle smesi pachu a vuni zahalenem meste alespon trochu cistsi. Dalsi darda nas cekala u hostelu [pri oznaceni hostel nasi smradlave barabizny jsme dneska chytli slusnej vytlem]. Vstupni brana kruta, jako by ji tam dali pred padesati lety. Ale za to mame osobniho strazce vchodu. Repcepce o velikosti 1 x 0,5 m a pokoj o trosku vetsi nez dvoupatrova bambusova postel. Rano jsem se vzbudila postipana, v domeni, ze jsou na pokoji blechy, ale Pavel me"uklidnil", ze to jsou jen "broucci bambusacci" :D Pak jsme si prohledli mesto, nacichli mistni atmosferou a tesime se na zejtrejsi pamatky mesta. Jinac je tu pekny teplicko, kolem 30ti stupnu Celsia...

Start

Tak uz nam to zacalo, jsme v Praglu na letisti a cekame na odlet. Cestou nam nejaky pan ve vlaku povypravel o E,ilu Zatopkovi a ted si davame ruske pernicky na ktere jsme byli pozvani. Zitra mame prohlidku Honkongu a dalsi den uz by jsme meli byt v Filipinskem Cebu. Tak zatim ahooj. Sonajs a Pavlajs

Další cesta do Asie na obzoru

Tak už je to tady. Ani ne pět měsíců po návratu z Bornea a už jsou tu další letenky. Tentokrát poletíme já a moje slečna. Odlet před vánocema, návrat v lednu. Celkem čistý měsíc. Letenky jsou do Hong Kongu s Tureckýma aerolinkama a potom dále na Filipíny už s Filipínskou nízkonákladovkou Cebu Airlines. Na plánu cesty se zatím pracuje....

Posledni dny cesty

Posledni dny cesty probehly v pohode, temer az nudne. Pulzujici Hong Kong se po tolika dnech na Borneu jevil naprosto nezajimave. Pokud by snad nekdo chtel nakupovat, tak by v HKG asi neco sehnal, ale na to uz moc energie nebyla. Tak jsem vyjel lanovkou na kopec, trochu to tam pochodil, prohledl maleho budhu, velkeho budhu a jeste jine dalsi budhy. Poklabosil s par lidma se sel zpet do mesta. Tam jsem si prohledl celkem tri ubytka. Jedno vetsi blesarna nez druha, za ceny 500-600 CZK a i bez klimy. Opravdu sem uz nechtel spat se stenicema, tak jsem si dal na letisti za 350 sprchu, za 200 batoh do uschovny a rozkempoval to na lavicce. Na letisti cisto az nablyskano, klimatizace a jeste okolo me pravidelne prochazela policejni straz. Akorat jednou se u me zastavili. Tak sem cekal nejaky kecy a akorat me rekli, abych si hlidal veci a byl opatrny. Takze pomerne komfort :). Pokecal jsem s par cestujicima, nejaky indos mi daval rady jak delat byznys a jak byt milionarem. Sam vypadal jako docela zdatna socka. (mel by poradit sam sobe) A radil a radil, nemohl jsem se ho zbavit. Kdyz uz me docela stval, tak jsem mu rekl, ze mi dava rady na ktere jsem se ho neptal a ze by mel cist jinou literaturu. :)) Tim se vse vyresilo, pak uz na me nerekl ani "bay". :) Let s Aeroflotem vcelku ok, nemaji holt ten interier letadla tak cistej, jidla je min, vyber jen ze dvou - ale to me nijak netankuje. Hlavne kdyz to doleti kam ma doletet. Jo to mi pripomelo let do Kota Kinabalu s Airasia - dosednuti na ranwey bylo krasne plynule, ale asi nejak pozde nebo zapomel pilot brzdit nebo co, kazdopadne jsme zastavili po dost hrkavem brzdeni uplne na konci ranweye az pred travou a museli nejdriv otocit letadlo a poradny kus se po ranveyi vratit na odbocku. Mistni z toho byli nejaky vyhoukany a koukali jak kdyby jim nekdo sklidil urodu. Ja sem se zase docela pobavil, aspon to nebyla takova nuda jako vzdycky :)).
Toz koncim zhruba do tydne sem hodim jeste nejaky souhrn a fota.

Cas do odletu se pomalu naplnuje

V Cechach den v plnem prudu a tady uz slunko davno zapadlo. Jak jsme
na rovniku, tak kazdy den v 6.30 uz je svetlo, ale taky v 18.30 se
uz slunko schova za more. Do toho jeste 6hodin casovy posun :). Dnes
jsme byli na zapad autem opet na plazi, tak pridavam foto+jedno foto
z cesty k jeskynim. Znacka auta PERODUO me fakt bavi, je to
exkulsivni Cinsky smejd, ale ma to eletricky okenka a dokonce i pet
rychlosti. Zitra nas ceka presun smer hlavni mesto Sarawaku -
Kuching. Cesta autobusem trva 16hodin, letadlem pul hodiny. Letenka
v akci za 550korun :), takze jasna volba, den k dobru se hodi. Tot
asi z hlavnich veci dneska vse.....jeste dame dneska veceri - dneska
to bude nasup - za 100Kc tu je restaurace, kde si clovek muze
nalozit vseho - zmrzlinu, piti, maso , dokonce bramborovou kasi,
ovoce - kolik jen chce. Nejvic se tesim na opravdovou bramborovou
kasi a kdyz mistni budha da, tak snad mozna i veprove maso.

presun, nocleh, jeskyne, kocky

Maly statecek na Borneu, se vyznacuje hlavne tim, ze ma ropne plosiny. A tam kde je ropa, tam jsou penize. Takze hned po prekrioceni hranic to je dost vyrazne videt. Skoro si tady nepripadame jako v asii. To ze je tu cislo, hromady zbozi a obrovske obchodaky i kralovy palace nas nejak nenadchava a hned se presunujeme z hlavniho mesta jizneji smerem k hranicim do Sarawaku - dalsiho malajskeho statu. Do mesta kam prijizdime dorazime az kolem 19h, vsechny levnejsi hotely jsou plne a hotely za minimalne 200 Brunejsky dolaru (asi 4tis Kc) nas nejak neberou ,takze volime nocleh pod striskou letniho divadla :)). Rano cekame na Bus, ale jeste nez se objevi, tak nas naklada nejaky chlapik a uz mazeme do Mesta Miri s nim (Sarawak - Malajsie). Cestou pokecame jejich vybornou cinsko-malajskou Anglictinou. Ta Cinglistina je tady vubec klada, uz tim prasojazykem mluvim taky, takze az tohle vybalim na jejakyho anglana, tak bude asi pekne valit oci. Mesto Miri je fajn, od ostatnich Malajskoborlejdskych mest je znat, ze i tady je prece jen vice penez - i tady jsou nejake ropne vrty. Dalsi den si pujcujeme auto (cosi jako auto) a vyrazime smer Tiamah Negara Caves. Jedny z nejstarsich puvodne obydlenych jeskyni a udajne snad i nejvetsich, Po asi hodine a pul cesty dzungli dochazime do obrovske jeskyne. Velikost opravdu monstrozni, ale to jeste netusime, ze na jejim zdanlivem konci se ve tme oteviraji dalsi a hlavne jeste vetsi prostory. Velikost neumim popsat, snad az si nekde o tom vic prectu. Krom toho v jedne z jeskyn jsou dochovane stare kresby, pokracuji tu i nejake vykopavky......no, proste cucime jako blazni, nechapeme... Cestou z5 z jeskynniho komplexu do mesta davame jeste cachtajdu v mori a pak uz jedeme na ubytko za babou cinskou blaznivou, ktera mele a mele, bez zastaveni, rozumet jo Cinglistinu je fakt problem. I jednoducha otazka esi je sprcha vlevo nebo vpravo je odpovezena nekolika vetama. Navic tam ma na ubytku dve totalne tlusty kocky, ktery se sotva muzou hejbat, porad si s nima povida. Neustale mi o jejich dvou vypasenych zviratevch neco vysvetluje! Nechci uz kocku videt aspon tyden a to mame namireno do Kuchingu - mesta kocek.

Labuan

Keningau - konecne civilizace, ale cas bezi jako blazen, tak dopo bereme autobus a odpo uz trajekt na ostrov Labuan. Tenhle ostrov je bezcelni zona, takze krom jinych vyhod je tu i 8x levnejsi pivo nez ve zbytku Malajsie - a toho se musi vyuzit. Takze par dni uzivame ostrovniho zivota - pujcujeme si od naseho domaciho "strycka Jacka" - jak se sam nazyva skutra a jezdime po ostrove - plaz, plamy, kokosy, budha chramy, mesity, shopy, muzea...ikdyz je to maly ostrov, prece jen 98Km ctverecnich neni malo. A mala lahev Plzenskyho piva za 21Kc tady tomu trochu pridava na atmosfere. Navic tady se moc nepije, takze kdyz davame diky obrovske zizni za 5 minut ve dvou 4 piva, tak ihned ziskavame obdiv mistnaku :)) To se Tomasovi moc libi, tak jim ihned dokazuje, ze tech piv se da zvladnout mnohem vic :). Kazdopadne po 3dnech uz je opet cas zvednout kotvy, tak kupuju tickety smer Brunei a trajektime se pryc.

den 12,13 smer dzungle

Uz jsem par dni nepsal. Nemeli jsme ani internet, casto ani signal, bledou tvar nevideli nekolik dni... Navecer jsme se rozhodli vypadnout z mesta smer mesto Tawau. Vecer nekam vyjizdet byl napad nic moc, takze jsme museli vzit dalkovy bus smer jine mesto, asi po 1/3 cesty vystoupit. Vystupujeme tedy kdesi v dzungli na "krizovatce". Je to spis silnice s jednou odbockou, v jejimz okoli je par stanku nektere zdene, nektere z vetvi. Vsude spousta odpadku, vsichni na nas cuci - asi moc nechapou co tam delame. Kdyz budeme mit stesti, tak jeste neprojel dalkovy autobus z Kota Kinabalu smer Tawau (kam chceme). Asi po hodine opravdu bus vidime, zastavuje... trochu dela pastiky, ze nema misto, tak nakonec zaplatime vysokou turistickou cenu a dostavame misto na schodech. Coz nakonec nebylo tak spatne, jak se pozdeji ukazalo, nebot pote co se uvolnilo misto, tak jsme byli usazeni do onech "pohodlnych" sedacek. Oni celkem pohodlny jsou, ale spis pro lidi s vyskou mistnich - okolo 160cm. Do Tawau dorazime neco po pulnoci, berem nejaky plesnivy hotelovy pokoj bez okna, prespavame a hned rano bereme batohy na zada a pryc. Drobet prohlizime mesto, ale kde nic tu nic, tak jeste posledni banka, smenarna a pak uz do dalsiho narodniho parku. Tenhle uz znaji spise jen mistnaci. Ubytko jednoduche, ale ciste. Hlavne nikde nikdo. My a potom jeste zamestnanci parku. Nocleh za 110korun na hlavu je fajn. V podstate k tomu mame i typka, ktery nam neustale neco vysvetluje a radi. Mluvi Malajsko/anglicky - vsechno vali v pritomnem case a otazky tvori tak jako my v Cestine. Da se tu koupit i ryze/nudle a kure na asi 100zpusobu. Dalsi den rano vyrazime na okruh do dzungle smer vodopady, potom horke prameny a zpet. Jelikoz predchozi den prselo (jak uz to tak v destnem pralese byva), tak je mistama docela tezke poznat, kudy vlastne mame jit. Celkem sejdem z cesty 2x. Jednou asi pul hodiny - pak to berem pres reku a kopec a najdeme cestu. Podruhe je zachazka asi hodinova. Pres cestu je totiz spadly strom. By se reklo strom - se preskoci a je to. No nebylo. Stromy jsou tu vysoke 80-90 metru, takze kdyz takovy zuchne, tak seboui veme i nejake mensi stomecky velikosti napr. nasich smrku. A vsude popadaji vetyvky taktez hovadskych rozmeru. Takze nakonec se vydavame korytem potoka, coz neni uplne ta spravna volba. Navic prsi, to zhorsuje jak viditelnost a citelnost cesty, tak i pohodli. Plastenky jsou tototiz za chvili roztrhane. Navic kazdou chvili zastavujeme, protoze na sobe mame pijavice - a tady pekne sajou :)) Sundavame je bud posolenim nebo zapalenyma cigaretama, ktery jsem za tim ucelem koupil. Nakonec po par hodinach preci jen k vodopadu dojdeme. Vyhled super, asi hodku odpocivame a potom uz smer hot springs (teple prameny). Voda v nich je udajne uz studenejsi nez pred par lety. No bodejt vy ne, kdyz jim do toho bokem tece voda z reky. Tak jsme si tam s Tomasem pohrali trochu s kamenama, zvetsili hraz a naopak lehce zahradily pritok z reky - no a z jezirka se uz zase kouri para:)) Takze pecka vyvalovacka. Vsude okoro jen totalni drzungle, nikde ani noha, vyhled jak do praveku. Nebejt tech asi 40ti pijavic co jsme meli v botach, na obleceni ale i na kuzi, tak reknu raj. Dalsi den davame uz jen takove male oddechove kolecko okolo, uz zadny hadrcore. Prozatimni skore: jedny sandaly ko, jedno triko zniceny od krve (nic vaznyho, jen pijavice), od vlhkosti je moje nokia KO. Ta vlhkost byla v pralese vubec problem. I knizka se zacla sama rozlepovat, i pas se zacal kroutit... , na simkarte voda, atd...
               Dale se chceme dostat na druhou (zapadni stranu ostorva) na ostrov Labuan. Vzdusnou carou 230Km. Da se jet busem - po silnicich - celkem asi 480Km za 8 hodin. Pak je jeste jedna varianta, kterou v knizce co mam nezminujou - takze jasna volba. Bereme sdilene terenni auto 4x4 a vyrazime. Na cas je to zhruba stejne, vzdalenost polovicni, ale silnice se po 60Km stava totalni cestou, kde je auto 4x4 nustnost. V aute se nahrkavame, skaceme...toyota 4x4, ktera tudy jezdi kazdy den, taky je radne polorozpadla, ale drzi a je. Dela sve automobilce cest i pres to, ze o pohodli se opradu neda mluvit. Na tachometru ma 980 000, ale tezko rict, jak je to dlouho, co prestal fungovat. Vyhled vsude okolo je totalni divocina, pravek, zkratka Borneo jak ma byt - tady uz vime, pro tomu mistni rikaji "ztraceny svet".

den 10,11 Sepilok, Sandakan

Tak vcera po sestihodinove ceste zanovnim autobusem dorazime do narodni rezervace. Misto vzdalene vzdusnou carou 200Km - po asi hodine jizdy uz bylo jasne, proc kazdy ma pred sebou v sedadle blici pytik. Par lidi si tam dost slusne odplivlo, zatacka stridala zatacku a rovinek jsme si moc neuzili. Cestou mijime Mont Kinabalu - 4100m. Jeji vystup vynechavame - od poslednich lidi jsem slysel, ze tam rano slo tolik vyprav, ze prejduti po lanovem zebriku cekali hodinu. Na to jim kaslem. Misto kde stravime dalsi noc je ubytovani jednoduche, ale velmi prijemne a utulne. Chaloupky pro 12lidi jsou stlucene z mahagonoveho dreva pomerne nahrubo opracovaneho, ale velmi pekne. Nejlepsi je ze vsude okolo jsou jen palmy, banany, jezirka, kokosy....zkratka totalni priroda. Jeste zvladame drobnou 2,5hodiny prochazku v rezervaci. Vsude spousty znamych i neznamych kvetin, stromu, rostlin...fotim a fotim, par kvetu bych sem strasne rad dal(bohuzel dowload souboru o velikosti vic nez 100Kb tu nepripada v uvahu).Po prochazce jeste rybolov (jen dve maky mrchy) a pak uz jen vecere a v 20h utahany jako kotata padame do postele a spime. V noci prichazi tropicky slejvak, rano dalsi... nejvetsi mistni trhak - orangutani - jak jsme zjisti z fotek a od lidi je to, ze se opice na nejakem betonu line nazerou a zase zmizi. Takze ok, prohlidnem jeste okoli a mizime smer 20Km vzdalene mesto Sandakan. Opet pomerne vyvinute mesto, pristav trochu cistsi, ale i tak je to tu raj pro krysy. Vsude jich je mraky. Zajimave tu je, jak maji vsichni natuneny auta. Tady snad auto bez tuningu nemaji, i ta nejshnilejsi dodavka musi mit minimalne lita kola s podlozkama, tak aby pekne vycuhovaly ven z blatniku. Autobusy s tuninggovym naraznikem a spoilerem uz jsou pak perla vubec. Na ubytku potkavam Slovaky z Cadce, tak spolu vsichni povecerime a hodime ceskoslovenkou rec. Ted uz jen internet a jit spat. Zitra krokodyl farma a valecne muzeum. Potom budu muset taky vymyslet kudy dal. To planovani tras tady neni uplne jednosuche, mapa v ktery by bylo, kde maji autobusaky zkratka neni. A jedno mesto ma 3-5 autobusovych nadrazi. Z kazdeho odjizdeji busy smerem nekam. Takze se muze stat, ze clovek dojede z centra mesta na okrajovy autobusak a tam zjisti, ze jeho bus vubec nenajde...:)

den 9. Kota Kinabalu

Pro ty co se jim to zobrazuje na FB - pro lepsi zobrazeni muzete
kliknout na pajaital.blogspot.com
Dnes davame relax den, jak se tak zklidnuju, tak jsem zjistil z
nekolika emailu, ze jsou v textech docela brutalni hrubky. Tomto
pardon:). Venku je zase parak jako krava, i pri vlhkosti 85% se to
neda, tak sedim na netu a delam plany na dalsi dny. Vypada to na
presun busem do mesta Sandokan, tam by jsme zase takna 3 dny
zakotvili - meli by tam byt orangutani, nejaky vesnice na rece, zase
nejaka dzungle a tak. Ptom se pomalu nejak zacnem presouvat do
statecku Brunei leziciho mezi statem Sabah (kde ted jsme) a Sarawak.
Moc to nechapu, ale malajsie je rozdelena na autonomni staty, takze
i tu na Borneu je malajska cast rozdelena. Dokonce jsou mezi
jednotlivymi staty normalni hranice. Jako bonus davam ze vcera fotku
z ostrova - takova mala jesterka - varan komodsky.

den 6-8 z Ciny do Hong Kongu a do Malajsie

Rano jdu na vystaviste uz s komplet bagazi, tam jeste probehnou posledni navstevy a rozlouceni. Pak uz autobus do Hong Kongu, cestou je videt spousta tovaren i krajiny, reky, more i obrovske kontejnerove lode mirici do celeho sveta. Let Hong kong-Borneo/Kota Kinabalu s Airasia bez chyby. Na letisti prislo ovsem drobne prekvapeni. To pidiletiste je rozdeleno na dva terminaly - vnitrostatni a mezinarodni. Kazdy na druhe strane ranveje. Ja jsem na vnitrostatnim, Tomas by v tuhle chvili mel byt na mezinarodnim. Je pulnoc, busy uz nejezdi, takze beru tago a jedeme 10km na mezinarodni terminal, kde ihned potkavam Tomase. Takze parada. Vcera jsem trochu prohledli Kota Kinabalu, dneska jsme lodi byli na dvou kycovitych ostrovech, ale z planu tam prespat seslo. Bylo tam na muj vkus moc varanu a kdyz jsem videl jak se perou, tak me nejak presla chut tam spat a cekat, asi se do me ta velka mrcha v noci pusti nebo ne. Na ostrovech jsme dali mensi trek s baglama zkrs dzungli, takze prvni fyzicke zkousky probehly. Me se roztrhla bota, Tomas ma zase natazeny rameno. Zitra dame rekonvalescenci, sezeneme nejaky mapy (snad) a potom smer vnitrozemi.Taky jsme zmenili ubytko, sice za drazssi, ale mluvi tu anglicky - a tady je kazda rada dobra. V puvodnim ubytku na nas mluvili porad cinsky a malajsky...sice fajn, ze se snaziili, ale stejnak ta komunikace plodna zrovna nebyla. :)
Sory, ze nepisu vic, snad bude brzo vic casu a napravim to a naleju i nejaky obrazky.

den 5.

Tak velethr se blizi ke konci a muzu rict, ze jsem pozbiral spoustu novych informaci , kontaktu, zazitku...Jen skoda, ze to v tech par dnech nejde projit vsechno. Nohy mama totalne dodelany, tolikhle toho nachodit v par dnech je prilis. Kdyz se k deviti hodinam na vystavisti pricte jeste asi hodina cesty tam a hodina zpet, tak z toho dne uyz tsk moc nezbyva. Ono to neni tak daleko, ale to metro tady je silaeny a vychazi mi to na tri prestupy. Ono ta cesta metrem je zase docela zazitek. Jak pozitivni tak negativni. Vcera jsem napr. byl tak zapresovanej, ze se mi nepovedlo vystoupit a musel jsem o zastavku dal, potom zase jet zpet. Dneska zase bylo dost zabavny, kdyz na jedne prestupni stanici stalo metro tak, ze se nastupovalo dovnitr zleva i zprava. Dvere tak jako u nas naproti sobe. Uvnitr hlava na hlave, noha na noze. A lidi na nastupisti z obou stran stale moc. Mackali se dovnit r co to slo, a vysledek byl ten, ze se v podstate pretlacovali pres ty lidi uprostred takze ty co byli na kraji byli chvili ve vlaku, chvili venku. Ja byl uprostred, takze jsem byl jen tak davem mackan na jednu stranun, za chvili nadruhou stranu....:)) Pecka zazitek po 10hodinach na nohou. Jinak sorry, za ty chyby v txtu, ale klavesnice v niz je kafe, bobony, oriskuy a buhvi co jeste neni zrovna idealni na psani....mit rikavicce, tak si je asi radsi vezmu na sebe.
Zitra odpo presun z Gungdong, China do Hong Kongu, dale let na malajsky Borneo s Air Asia, tam se snad potka s Rakosem....

Gungdong den 3.

Nejhorsi je asi tam zmena casu, vyjmecne ji totalne nepobiram, takze v noci jsem nastartovanej a at delam co delam, tak spanek se nekona. Okolo 4h rano konecne vytuhnu (v nasich 22h) a pak pres den vypadam jako chodici mumie. Jedine co me muze zlehka uklidnovat je, ze se na vystavisti pohybuje podobnych bilych prizraku vice. Dneska jsem byl pozvany jednim Cinanem na veceri s jeho prateli.
Dva umeli anglicky, jeden valil dost slusne Rusky, skoda jen ze moc nepanimaju - ale na dohovor to stacilo. To co bylo v menu byla takova klasika (knedlo zelo vepro si tu clovek neda. A plzen uz vubec) - neco co jsem nevedel co to je, neco jineho co u nas nemame, zelenina , kure, a pak jeste spousta veci co u nas neni a seafood, ktery nejim. Ji se tu stylem, ze se na stul navali hromada jidel a pak basti kazdy z kazdeho talirku, takze ochutna vse. Zkratka nic neni nikoho a vsechno je vsech - takovy maly jidelni ideal komunismu. Ze jim hulkama jako maly dite, tak to je asi standart. Prekvapeni ovsem prineslo piti. Piju a rikam si proc vscihnitak divne cucej. Piju podruhy a zas. Tak se ptam jako co. Odpoved: nic nic, vsechno ok. Potreti zase, tak jsem z nich nakonec vylamal, ze kdyz se spolecne veceri a pije se alkohol (pivo), tak si pred napitim se vsema netuknout je neslusne. Takze zbytek vecere si uz tukam se vsema. Trochu tukly mi to prislo. No jiny kraj jiny mrav. Mimoto je neslusnost podavat i prijmat vizitku jednou rukou nebo nedej boze ji podat vzhuru nohama. No tak tohle me u nas nikdy nenapadlo resit. 

Cesta, Hong Kong, Guangdong

S internetem to v Cine bude asi min ruzove nez jsem cekal. Asi vsichni tu maji notebooky, takze surfing maximalne pres wifi telefon a to jeste dost omezene (blokuji spousty stranek). Kazdopadne cesta probihala dle predpokladu na letu Moskva-Hong Kong se vylemcalo asi hektolir vodky, takze rusky byznysmani byli pekne rozdovadeny. Ja nepil v domeni ze budu spat. V Honkongu jsem tomu moc ranu nedal, snad bude cas a chut cestou zpet z Chiny. Prvni dojmy tady uz konecne zacinam mit, nejvetsi masakr je asi metro - kdyz jsem na to koukal, tak me napadlo, ze se tam rvou nesmyslne jako by byli mali. No a oni vlastne jsou. Nejlepsi je, kdyz se po otevreni dveri cpou vsichni zevnitr ven a soucasne i vsichni z nastupiste dovnitr. To fakt nema chybu! Dneska vymena v bance 200dolacu trvala 45minutm taky super. No ty blechomusky co tady jsou na hostelu (podotykam ze moc levny neni), tak me taky zrovna nedelaji radost. Nemuzete ji zabit, pze clovek nevi esi se to zrovna chysta odskocit nebo odletet. No pro zacatek asi vse, ono to tukat na klavesnici telefonu neni opravdu zadny med. Snad se to na blogu zobrazi, moznost konroly nemam. Takze zdravim z 60ti milionoveho mestecka. :)

Čína, Malajsie, Brunei + možná Indonésie

Je to zhruba rok od mojí poslední cesty do Asie. Mám opět nakoupeny letenky a chystám se směr dálný východ. Teda vlasně kvůli času se až tak moc nechystám :(. V plánu je tentokráte ochutnávka Číny, potom přelet na Borneo - třetí největší ostrov na světě, rozlohou 10x větší než naše republika. Jeden z nejvýznamnějších dešťných pralesů. V plánu jsou území Malajsie a Bruneje a podle toho jak to půjde možná zavítáme i do Indonésie. Ano, zavítáme, protože tentokrát máme na Borneu spicha s kámošem z vedlejší dědiny :). Teoreticky by jsme se měli sejít v Kota Kinabalu na letišti.