Posledni dny cesty

Posledni dny cesty probehly v pohode, temer az nudne. Pulzujici Hong Kong se po tolika dnech na Borneu jevil naprosto nezajimave. Pokud by snad nekdo chtel nakupovat, tak by v HKG asi neco sehnal, ale na to uz moc energie nebyla. Tak jsem vyjel lanovkou na kopec, trochu to tam pochodil, prohledl maleho budhu, velkeho budhu a jeste jine dalsi budhy. Poklabosil s par lidma se sel zpet do mesta. Tam jsem si prohledl celkem tri ubytka. Jedno vetsi blesarna nez druha, za ceny 500-600 CZK a i bez klimy. Opravdu sem uz nechtel spat se stenicema, tak jsem si dal na letisti za 350 sprchu, za 200 batoh do uschovny a rozkempoval to na lavicce. Na letisti cisto az nablyskano, klimatizace a jeste okolo me pravidelne prochazela policejni straz. Akorat jednou se u me zastavili. Tak sem cekal nejaky kecy a akorat me rekli, abych si hlidal veci a byl opatrny. Takze pomerne komfort :). Pokecal jsem s par cestujicima, nejaky indos mi daval rady jak delat byznys a jak byt milionarem. Sam vypadal jako docela zdatna socka. (mel by poradit sam sobe) A radil a radil, nemohl jsem se ho zbavit. Kdyz uz me docela stval, tak jsem mu rekl, ze mi dava rady na ktere jsem se ho neptal a ze by mel cist jinou literaturu. :)) Tim se vse vyresilo, pak uz na me nerekl ani "bay". :) Let s Aeroflotem vcelku ok, nemaji holt ten interier letadla tak cistej, jidla je min, vyber jen ze dvou - ale to me nijak netankuje. Hlavne kdyz to doleti kam ma doletet. Jo to mi pripomelo let do Kota Kinabalu s Airasia - dosednuti na ranwey bylo krasne plynule, ale asi nejak pozde nebo zapomel pilot brzdit nebo co, kazdopadne jsme zastavili po dost hrkavem brzdeni uplne na konci ranweye az pred travou a museli nejdriv otocit letadlo a poradny kus se po ranveyi vratit na odbocku. Mistni z toho byli nejaky vyhoukany a koukali jak kdyby jim nekdo sklidil urodu. Ja sem se zase docela pobavil, aspon to nebyla takova nuda jako vzdycky :)).
Toz koncim zhruba do tydne sem hodim jeste nejaky souhrn a fota.

Cas do odletu se pomalu naplnuje

V Cechach den v plnem prudu a tady uz slunko davno zapadlo. Jak jsme
na rovniku, tak kazdy den v 6.30 uz je svetlo, ale taky v 18.30 se
uz slunko schova za more. Do toho jeste 6hodin casovy posun :). Dnes
jsme byli na zapad autem opet na plazi, tak pridavam foto+jedno foto
z cesty k jeskynim. Znacka auta PERODUO me fakt bavi, je to
exkulsivni Cinsky smejd, ale ma to eletricky okenka a dokonce i pet
rychlosti. Zitra nas ceka presun smer hlavni mesto Sarawaku -
Kuching. Cesta autobusem trva 16hodin, letadlem pul hodiny. Letenka
v akci za 550korun :), takze jasna volba, den k dobru se hodi. Tot
asi z hlavnich veci dneska vse.....jeste dame dneska veceri - dneska
to bude nasup - za 100Kc tu je restaurace, kde si clovek muze
nalozit vseho - zmrzlinu, piti, maso , dokonce bramborovou kasi,
ovoce - kolik jen chce. Nejvic se tesim na opravdovou bramborovou
kasi a kdyz mistni budha da, tak snad mozna i veprove maso.

presun, nocleh, jeskyne, kocky

Maly statecek na Borneu, se vyznacuje hlavne tim, ze ma ropne plosiny. A tam kde je ropa, tam jsou penize. Takze hned po prekrioceni hranic to je dost vyrazne videt. Skoro si tady nepripadame jako v asii. To ze je tu cislo, hromady zbozi a obrovske obchodaky i kralovy palace nas nejak nenadchava a hned se presunujeme z hlavniho mesta jizneji smerem k hranicim do Sarawaku - dalsiho malajskeho statu. Do mesta kam prijizdime dorazime az kolem 19h, vsechny levnejsi hotely jsou plne a hotely za minimalne 200 Brunejsky dolaru (asi 4tis Kc) nas nejak neberou ,takze volime nocleh pod striskou letniho divadla :)). Rano cekame na Bus, ale jeste nez se objevi, tak nas naklada nejaky chlapik a uz mazeme do Mesta Miri s nim (Sarawak - Malajsie). Cestou pokecame jejich vybornou cinsko-malajskou Anglictinou. Ta Cinglistina je tady vubec klada, uz tim prasojazykem mluvim taky, takze az tohle vybalim na jejakyho anglana, tak bude asi pekne valit oci. Mesto Miri je fajn, od ostatnich Malajskoborlejdskych mest je znat, ze i tady je prece jen vice penez - i tady jsou nejake ropne vrty. Dalsi den si pujcujeme auto (cosi jako auto) a vyrazime smer Tiamah Negara Caves. Jedny z nejstarsich puvodne obydlenych jeskyni a udajne snad i nejvetsich, Po asi hodine a pul cesty dzungli dochazime do obrovske jeskyne. Velikost opravdu monstrozni, ale to jeste netusime, ze na jejim zdanlivem konci se ve tme oteviraji dalsi a hlavne jeste vetsi prostory. Velikost neumim popsat, snad az si nekde o tom vic prectu. Krom toho v jedne z jeskyn jsou dochovane stare kresby, pokracuji tu i nejake vykopavky......no, proste cucime jako blazni, nechapeme... Cestou z5 z jeskynniho komplexu do mesta davame jeste cachtajdu v mori a pak uz jedeme na ubytko za babou cinskou blaznivou, ktera mele a mele, bez zastaveni, rozumet jo Cinglistinu je fakt problem. I jednoducha otazka esi je sprcha vlevo nebo vpravo je odpovezena nekolika vetama. Navic tam ma na ubytku dve totalne tlusty kocky, ktery se sotva muzou hejbat, porad si s nima povida. Neustale mi o jejich dvou vypasenych zviratevch neco vysvetluje! Nechci uz kocku videt aspon tyden a to mame namireno do Kuchingu - mesta kocek.

Labuan

Keningau - konecne civilizace, ale cas bezi jako blazen, tak dopo bereme autobus a odpo uz trajekt na ostrov Labuan. Tenhle ostrov je bezcelni zona, takze krom jinych vyhod je tu i 8x levnejsi pivo nez ve zbytku Malajsie - a toho se musi vyuzit. Takze par dni uzivame ostrovniho zivota - pujcujeme si od naseho domaciho "strycka Jacka" - jak se sam nazyva skutra a jezdime po ostrove - plaz, plamy, kokosy, budha chramy, mesity, shopy, muzea...ikdyz je to maly ostrov, prece jen 98Km ctverecnich neni malo. A mala lahev Plzenskyho piva za 21Kc tady tomu trochu pridava na atmosfere. Navic tady se moc nepije, takze kdyz davame diky obrovske zizni za 5 minut ve dvou 4 piva, tak ihned ziskavame obdiv mistnaku :)) To se Tomasovi moc libi, tak jim ihned dokazuje, ze tech piv se da zvladnout mnohem vic :). Kazdopadne po 3dnech uz je opet cas zvednout kotvy, tak kupuju tickety smer Brunei a trajektime se pryc.

den 12,13 smer dzungle

Uz jsem par dni nepsal. Nemeli jsme ani internet, casto ani signal, bledou tvar nevideli nekolik dni... Navecer jsme se rozhodli vypadnout z mesta smer mesto Tawau. Vecer nekam vyjizdet byl napad nic moc, takze jsme museli vzit dalkovy bus smer jine mesto, asi po 1/3 cesty vystoupit. Vystupujeme tedy kdesi v dzungli na "krizovatce". Je to spis silnice s jednou odbockou, v jejimz okoli je par stanku nektere zdene, nektere z vetvi. Vsude spousta odpadku, vsichni na nas cuci - asi moc nechapou co tam delame. Kdyz budeme mit stesti, tak jeste neprojel dalkovy autobus z Kota Kinabalu smer Tawau (kam chceme). Asi po hodine opravdu bus vidime, zastavuje... trochu dela pastiky, ze nema misto, tak nakonec zaplatime vysokou turistickou cenu a dostavame misto na schodech. Coz nakonec nebylo tak spatne, jak se pozdeji ukazalo, nebot pote co se uvolnilo misto, tak jsme byli usazeni do onech "pohodlnych" sedacek. Oni celkem pohodlny jsou, ale spis pro lidi s vyskou mistnich - okolo 160cm. Do Tawau dorazime neco po pulnoci, berem nejaky plesnivy hotelovy pokoj bez okna, prespavame a hned rano bereme batohy na zada a pryc. Drobet prohlizime mesto, ale kde nic tu nic, tak jeste posledni banka, smenarna a pak uz do dalsiho narodniho parku. Tenhle uz znaji spise jen mistnaci. Ubytko jednoduche, ale ciste. Hlavne nikde nikdo. My a potom jeste zamestnanci parku. Nocleh za 110korun na hlavu je fajn. V podstate k tomu mame i typka, ktery nam neustale neco vysvetluje a radi. Mluvi Malajsko/anglicky - vsechno vali v pritomnem case a otazky tvori tak jako my v Cestine. Da se tu koupit i ryze/nudle a kure na asi 100zpusobu. Dalsi den rano vyrazime na okruh do dzungle smer vodopady, potom horke prameny a zpet. Jelikoz predchozi den prselo (jak uz to tak v destnem pralese byva), tak je mistama docela tezke poznat, kudy vlastne mame jit. Celkem sejdem z cesty 2x. Jednou asi pul hodiny - pak to berem pres reku a kopec a najdeme cestu. Podruhe je zachazka asi hodinova. Pres cestu je totiz spadly strom. By se reklo strom - se preskoci a je to. No nebylo. Stromy jsou tu vysoke 80-90 metru, takze kdyz takovy zuchne, tak seboui veme i nejake mensi stomecky velikosti napr. nasich smrku. A vsude popadaji vetyvky taktez hovadskych rozmeru. Takze nakonec se vydavame korytem potoka, coz neni uplne ta spravna volba. Navic prsi, to zhorsuje jak viditelnost a citelnost cesty, tak i pohodli. Plastenky jsou tototiz za chvili roztrhane. Navic kazdou chvili zastavujeme, protoze na sobe mame pijavice - a tady pekne sajou :)) Sundavame je bud posolenim nebo zapalenyma cigaretama, ktery jsem za tim ucelem koupil. Nakonec po par hodinach preci jen k vodopadu dojdeme. Vyhled super, asi hodku odpocivame a potom uz smer hot springs (teple prameny). Voda v nich je udajne uz studenejsi nez pred par lety. No bodejt vy ne, kdyz jim do toho bokem tece voda z reky. Tak jsme si tam s Tomasem pohrali trochu s kamenama, zvetsili hraz a naopak lehce zahradily pritok z reky - no a z jezirka se uz zase kouri para:)) Takze pecka vyvalovacka. Vsude okoro jen totalni drzungle, nikde ani noha, vyhled jak do praveku. Nebejt tech asi 40ti pijavic co jsme meli v botach, na obleceni ale i na kuzi, tak reknu raj. Dalsi den davame uz jen takove male oddechove kolecko okolo, uz zadny hadrcore. Prozatimni skore: jedny sandaly ko, jedno triko zniceny od krve (nic vaznyho, jen pijavice), od vlhkosti je moje nokia KO. Ta vlhkost byla v pralese vubec problem. I knizka se zacla sama rozlepovat, i pas se zacal kroutit... , na simkarte voda, atd...
               Dale se chceme dostat na druhou (zapadni stranu ostorva) na ostrov Labuan. Vzdusnou carou 230Km. Da se jet busem - po silnicich - celkem asi 480Km za 8 hodin. Pak je jeste jedna varianta, kterou v knizce co mam nezminujou - takze jasna volba. Bereme sdilene terenni auto 4x4 a vyrazime. Na cas je to zhruba stejne, vzdalenost polovicni, ale silnice se po 60Km stava totalni cestou, kde je auto 4x4 nustnost. V aute se nahrkavame, skaceme...toyota 4x4, ktera tudy jezdi kazdy den, taky je radne polorozpadla, ale drzi a je. Dela sve automobilce cest i pres to, ze o pohodli se opradu neda mluvit. Na tachometru ma 980 000, ale tezko rict, jak je to dlouho, co prestal fungovat. Vyhled vsude okolo je totalni divocina, pravek, zkratka Borneo jak ma byt - tady uz vime, pro tomu mistni rikaji "ztraceny svet".