Sopka Rinjani stale v hlave

Vcera jsme Tomem a Sabinou z Klatov jeli na skutrech k sopce Batur.Taky super. Esi nekdo rika, ze Bali je sit, tak jen proto, ze neumi cestovat. Opet jsme se dostali do kouzelnych mist. Nadherne pralesy, staroindinezska architektura skrz cele vesnice, mista kde jedini evropani byli jen my, hlavni silnice, kde se da jet kilometry temer jen krokem....(jeden nakladak musel dokonce pred stoupanim odsypavat hlinu, protoze to nedokazel vyjet ani kdyz traverzoval)...silnice hrbolata tak, ze pres hrbol clovek nevidel skutr pred nim, chudoba, lava misto silnice, deti hrajici si s ojetymi pneumatikami...
Ale popsat nejak tohle vse po tom, co nam rapala sopka za hlavama stale nejak nejde.
A jak je doma? Tady ted tak hodku lilo. Jel jsem hledat net, kde uz jsem byl predevcirem, ale v ramci hledani jsem se nejak ztratil. Pockam, az prestane tect voda po silnici a pujdu se ptat ne cestu. Jeste ze jsem na skutru, byt pesky, tak bych si pekne nadaval. Skutr mam pujceny automat, tak se aspon v tomhle hustym provozu v Ubudu nemusim zabyvat saltrovanim. Uz takhle to je obcas docela slusny. Za skutr platim 35.000RTG. To je na nase 67korun na den :) to de, ne?
Kdyz jsme se vcera ubytovavali, tak jsem do papiru vyplni jmeno Jara Cimrman, misto narozeni Liptakov. Ale nevedel jsem datum, nevite nekdo, abych to mel priste spravne?
Nas domaci mi ted rika Jaro. :) Petr zase napsal Jaru Cimrmana, kdyz si pujcoval skutra. Tak se zda, ze ceskeho vynalezce jeste pekne proslavime :).

Dnes jsme se pokouseli nabirat dalsi sily, asi jsme to vcera zase nejak trochu pretahli ci co. Vpodstate jsem dneska stihl akorat jist, masaz, spat a koupit si jedny boty.